Dobrodružství plné vůní a radosti
Když se řekne „odpalované těsto“, většině z nás se vybaví něco, co vypadá jako kulinářská alchymie. Směs vody, mouky, másla a vajec, která se na sporáku mění v lepkavou hmotu a později v nadýchané věnečky? To zní jako úkol pro zkušené cukráře, ne pro osmáky ze Základní školy Zeyerova. Ti výzvu přijali a výsledkem bylo, že se jim podařilo upéct věnečky, ale také objevili radost z pečení a možná i nový koníček.
První krůčky s odpalovaným těstem
Workshop vedla zkušená cukrářka paní Nováková. S úsměvem nám vysvětlila, že příprava odpalovaného těsta není žádná věda, ale spíš otázka trpělivosti, správného načasování a pečlivosti. „Hlavně se nebojte, když to na začátku vypadá divně,“ uklidňovala nás, zatímco jsme nervózně vážili mouku a máslo.
První fáze byla jako malý chemický experiment. Smíchali jsme vodu s máslem a špetkou soli, přivedli ji k varu a pak přisypali mouku. Míchat těsto na plotně, aby se „odpalovalo“, bylo fyzicky náročnější, než jsme čekali. Postupně se lepkavá hmota začala měnit v hladké těsto, a když jsme do něj po vychladnutí přidali vejce, začalo to konečně připomínat něco, co by mohlo skončit jako věneček.
Pak přišla ta zábavná část – tvarování věnečků. S cukrářským sáčkem v ruce jsme se cítili jako umělci, i když první pokusy připomínaly spíš abstraktní tvary než dokonale kulaté kroužky. „To není špatné, jen to chce cvik!“ povzbuzovala nás paní Nováková. Po chvíli jsme se dostali do rytmu a plech za plechem putoval do trouby. Když se místností začala šířit sladká vůně pečeného těsta, všichni jsme se nemohli dočkat, až uvidíme výsledek.
Když jsme první várku věnečků naplnili vanilkovým krémem a ozdobili čokoládovou polevou, byli jsme na sebe pyšní. Nejenže vypadaly k světu, ale také chutnaly fantasticky! Společně jsme si pochutnávali na našich výtvorech a domlouvali se, že si recept musíme zapsat.
Překvapení od Klárky
To pravé překvapení přišlo až druhý den. Klárka z VIII. A přinesla krabici plnou domácích věnečků. „Bylo to náročnější, než jsem čekala, ale když jsem je vyndala z trouby a viděla, že se povedly, měla jsem obrovskou radost!“ Její věnečky byly opravdu krásné – nadýchané, rovnoměrně upečené a s krémem, který se doslova rozplýval na jazyku.
Někteří z nás už plánují, že zkusí věnečky doma, jiní se těší na další workshop, kde se prý naučíme připravovat makronky. A kdo ví? Možná se mezi námi skrývá budoucí cukrářský mistr. Jedno je jisté – vůně čerstvě upečených věnečků a pocit, že jsme je zvládli, v nás zůstane ještě dlouho.
