Po stopách klíčů

Nedávno jsme si připomínali těžké období sametové revoluce. Pan učitel Milan Absolon přišel s nápadem tento významný den přiblížit i našim žákům. Od přízemí až do druhého patra rozmístil části příběhu o Kateřině Vávrové, který se ten den opravdu odehrál. K jednotlivým částem vedly klíče v barvě trikolory nalepené na schodech. Na konci cesty na žáky čekala krabice, vedle níž ležely lístečky, na které mohli napsat své postřehy, připomínky a názory k tématu a k vyprávění samotnému.

Vesměs se žáci naší školy shodovali v tom, že je příběh velice zasáhl, přišel jim krutý až brutální. Spousta z nich sdílela názor, že byla paní Vávrová odvážná žena a jsou z její odvahy překvapeni. Někteří se dokonce vyjadřovali k samotnému násilníkovi, Jaroslavu Oudránovi, který Kateřinu zbil. Podle těchto žáků byl trest, který muž dostal, příliš krátký na to, jaký čin spáchal. Také jim přišlo absurdní, že byl pan Oudrán propuštěn dříve. Pro několik žáků byl tento text natolik zajímavý, že by si ho rádi přečetli v knižní podobě, kdyby vyšel, což je velmi překvapující, protože v jejich věku se k tomuto typu literatury kloní málokdo.

Jeden z lístečků byl obzvláště pravdivý, protože žák v něm projevoval svou obavu o současnost. Nechtěl, abychom se do podobné situace někdy dostali i my. Doufejme tedy, že takové hrůzy nás v budoucnu nikdy nepotkají.

                                                                                                                               Jakub Fiala