Tvůrčí psaní žáků 9.A – ZŠ Olomouc, Zeyerova 28

Hrníčky. Každý je máme doma a každý máme ten svůj oblíbený. Co mohou hrníčky o sobě říct? Komu asi patří, kdo z nich rád pije svůj oblíbený nápoj? Je to introvert, nebo extrovert? Má rád svůj domácí klid, nebo raději cestuje do neznámých končin a navazuje nová přátelství?

Jak to vidí žáci 9.A, si můžete přečíst v následujících ukázkách.

Barbora Cupáková: Tento hrneček ve mně evokuje atmosféru 1. republiky. Vznešené osazenstvo v salónku, jehož ušlechtilost závisí na kvalitě hovoru, vede zajímavé diskuze. Dobrý čaj chutná všem lépe v  tomto krásném hrnečku, který doplňuje interiér a konferenci či jednání. Připomíná poctivost i komplikace této doby. Přijde mi, že i tvrdohlavý a nespokojený majitel hrníčku, který mohl přijít vyjednávat, nebo si jen na chvíli odpočinout, určitě při každém doušku ztratí na chvíli část své pozornosti.
Monika Sobková: Majitelem tohoto hrníčku je zámecký pán se svou chotí, kteří nevlastní pouze jeden, nýbrž celou sadu těchto hrnečků, jež se v jejich rodině dědí z generace na generaci již po několik století. Každé ráno po snídani připraví služebná velkou konvici teplého černého čaje společně s  hrnečky na stříbrný podnos, jejž sluha odnese do obývacího pokoje, kde zámecký pán sedí v křesle u krbu a čte noviny, zatímco jeho choť s jehlicemi v rukou plete další svetr. Odpoledne pozvou své přátele na čaj o páté. Služebná připraví konvici s čajem, hrníčky a čokoládové sušenky na stříbrný podnos a sluha jej opět odnese do pokoje a každému nalije šálek teplé tekutiny.
Karolína Vejmolová: Když se podívám na tento hrníček, vidím velkou knihovnu, tisíce knih, pár malých stolečků a u nich křesla. V jednom z nich sedí žena, s vlasy v drdolu, začtená do knihy a ve svých myšlenkách, ve fiktivním světě. Je tak moc soustředěná, že i kdyby začalo hořet, tak by si toho pomalu ani nevšimla. Čaj v hrníčku jí mezitím vystydl, a tak tam jen sedí a pozoruje knihy. Jsou pro ni únikem od reality, když je toho na ni moc, což bývá celkem často, jelikož se velmi lehce nechá vystresovat drobnostmi. Když v knihovně zavře knihu a vrátí se zpět do reality, stejně část svých myšlenek nechává mezi řádky.

Barbora Cupáková: Ani nevím proč, ale při pohledu na tento hrneček si vybavím sladký ovocný čaj podávaný v té, snad námi všemi milované, babiččině kuchyni. Je to jak čajový dýchánek, ale naproti mně nesedí plyšoví medvídci, ale milovaná babička a sestřenice. Ani u  stolu konverzace nevázne. I když se od salónové bude možná mírně lišit. Při pohledu na hrneček se vybaví skoro živý obraz následující situace. Vidím babičku, jak nám rozdává čajíčky s upozorněním, ať se nespálíme, a cítím vůni, u které si vybavuji dětství. V pozadí vykukuje vůně čerstvých rohlíků a másla, ze kterých nám babička při usrkávání z hrnečku dělá malé lodičky. Takový náš ranní „čajíčkový“ rituál.
Monika Sobková: Majitelem je ředitel porcelánky, kde vyrábějí hrnky nejrůznějších tvarů s ručně malovanými motivy. Tento hrnek je jeho nejoblíbenější, jelikož je úplně první, který zde byl vyroben. Každé ráno po příchodu do porcelánky si do něj uvaří kávu s mlékem a tu si odnese do své kanceláře. Hrníčky tu vyrábějí podle přání zákazníků a ředitel jimi také obdarovává své příbuzné a přátele. Porcelánka je známá po celém světě a lidé ze všech končin si tady nechávají vyrábět hrníčky, aby si z nich mohli vychutnat své oblíbené nápoje.
Karolína Vejmolová: Když se podívám na tento hrníček, představím si starší paní, možná něčí babičku, která sedí na terase a pozoruje oblohu. Jako bych tam byla. Slunce teprve vstalo a okolo pofukuje čerstvý vánek. Majitelka hrníčku si v klidu popíjí kávu nebo možná čaj. Poté začne dělat oběd, utře prach nebo vysaje. Jednoduše babička, kterou asi většina z nás máme. Babička, co nám vždy nabízí jídlo, i když máme plné břicho. Babička, která dělá ty nejlepší řízky a zákusky. A když od ní odjíždíme, víme, že se nám bude stýskat po jejím objetí.
Natálie Šléšková: Při pohledu na tento hrníček se mi vybaví moje milovaná babička. Těchto hrnečků má spoustu v různých barvách, protože je sbírá už několik let. Má je rovnoměrně vyskládané v prosklené skříni. Hrníček má bílou barvu a jsou na něm namalované modré kytičky, které znázorňují venkovský život. Babička nám z nich nikdy nedovolí pít, protože pro ni mají velkou cenu.
Natálie Šolcová: Hodná, postarší babička milující všechna své vnoučata, která k ní vždy o prázdninách jezdí na 14 dní. Přesně toto mi připomíná bílý hrníček s modrou kresbou, který je na obrázku. Byla bych si více než jistá, že je používaný pro ranní ovocný čaj, pitý ve venkovním posezením. Babička si u něj pročítá noviny, které měla od sousedky za vraty, a přitom hladí svoji mourovatou kočku. Hrníček symbolizuje čistotu, jednoduchost a zároveň vznešenost.

Monika Sobková: Majitelka tohoto hrníčku je zároveň majitelkou malé, útulné čajovny, kde podávají různé druhy čajů ze všech koutů světa. Jelikož si svých zákazníků velice váží, může si každý vybrat hrníček, který se mu líbí, a ke svému čaji dostane zákusek podle svého výběru. Majitelka si hrníček koupila na jedné ze svých cest, kde ochutnávala všelijaké čaje, které by mohla prodávat ve své čajovně, a od té doby si jej vozí všude s sebou. Nejčastěji si do něj vaří bylinné čaje, které ráda popíjí se svými přáteli, nebo při čtení knihy.
Barbora Vybíhalová: Mladá studentka, které právě skončila online škola a má po zbytek dne volno, si jde vychutnat čaj s lesním ovocem, medem a mátou. Jde si sednout do houpajícího vajíčka na zahradu, užívat si krásné teplé jarní počasí a v uších si nechá znít radostnou hudbu. Pozoruje koi kapry, mrskající se v jezírku, a nádherně rozevřené načervenalé lekníny, ladící s hrnečkem. Nechává na sebe zářit sluníčko a vstřebávat vitamín D. Je zaposlouchaná do písniček, díky kterým ztratí pojem o čase. Dopíjí už studený čaj, který je naopak krásně osvěžující na rozdíl od rozpáleného sluníčka.
David Šipula: Hrníček patří mamince, která má dvě děti. Hrníček má vystavený doma jako obraz, který jí připomíná volnost a svobodu. Maminka je milá a hodná, ale má hodně stresu a starostí. Ráda si hraje s dětmi na čajový dýchánek, vymýšlí přitom různé pohádky a má užasnou fantazii. Vzhledem k tomu, že její děti jsou ještě malé, tak je právě na mateřské dovolené, ale jinak pracuje jako učitelka výtvarné výchovy.
Natálie Šléšková: Tenhle roztomilý hrníček mi připomněl chvíle, kdy jsme si se sestrou jako malé hrály na princezny a měly jsme čajový dýchánek. Vždy jsme si připravily malý stoleček a na něj si daly sušenky a dost podobné hrnečky. V nich jsme vždy měly vodu a předstíraly jsme, že je v tom horký čaj. Podle toho, jak je hrníček malý a růžový, jsem usoudila, že bude patřit nějaké malé holčičce, která si také hraje na princezny s kamarádkami.

Lukáš Skladaný: Tohle je moje gusto! Tmavé rysy tohoto hrnečku mají v sobě nádech stříbra a symbol na přední části značí člověka, který zná svět her. Jeho tvar připomíná velice obyčejný hrnek, ale v očích hráče je v něm něco krásného a odvážného. Usuzuji, že hrníček je v držení mladého jedince, jenž objevuje svět a těší se na nová dobrodružství i hořké zklamání.
Monika Sobková: Vlastník tohoto hrnečku je vášnivý cestovatel a milovník čaje. Bere si jej na každý výlet. Je mimo jiné velmi praktický a nerozbitný. I na cestách si totiž rád dopřeje šálek dobrého čaje a ten si vychutná pouze ze svého oblíbeného hrnečku. Darovali mu jej kamarádi, s nimiž se seznámil na jedné ze svých cest. Čas od času všichni vyrazí na putování za dobrodružstvím. Večer pak sedí u táboráku, vyprávějí si příběhy a popíjejí čaj ze svých oblíbených hrnečků.
Vojtěch Urban: Při pohledu na tento šedý hrníček se mi vybaví člověk, který hraje počítačové hry. Hrníček je z hry Assasin Screat a vypadá to na vzácný sběratelský kousek. Kdy ho používá? Myslím si, že ráno a nalévá si do něj čaj, když si jde sednout k počítači, aby si zahrál svoji oblíbenou hru.
Barbora Vybíhalová: Já, moje rodina, slunce, teplo, les, houby a borůvky nebo já, moje rodina, sníh, zima, hory a horký čaj. Nic mezi tím. Naprosto stejný hrneček máme doma a jsou jedině dvě situace, jak ho využít. Při prvním pohledu jsem si připomněla borůvkování. Bohatý les na borůvky u našeho srubu a přeplněný hrneček právě těmito fialovými bobulemi. Přece tam tu lesní dobrotu nenecháme, a když jsou hold všechny mističky plné, není nic lepšího než tento parťák, který je díky sběru plodů často modrý. Při druhém pohledu se mi ale vybavila úplně jiná situace, a to výstup na Praděd v zimě. Totální kosa, my všichni promrzlí až na kost, ale čaj z termo hrnečku nás zahřívá, jak jen může. Za tuto funkci jsem mu dodnes nesmírně vděčná, protože mi k cíli výrazně pomohl a já tam někde nezůstala jen nehybně stát a žadonit, jestli výstup můžeme nechat na jindy a vrátit se do vyhřátého auta.
Vojtěch Zatloukal: Majitel je hráč. Rád se vžívá do příběhů fiktivních postav a sleduje jejich zážitky, nebo si dokonce tvoří své vlastní postavy a s nimi jejich příběhy. Jeho hrníček se nejčastěji nachází hned vedle počítače. Ať už po škole, nebo po práci, vždy si rád sedne, zahraje si svou oblíbenou hru a vypije nápoj dle své volby.
David Šipula: To není jen obyčejný hrnek, ale takzvaný plecháček, který patří cestovateli. Pracuje převážně daleko od svého domova. Je totiž instruktor lezení po horách. Je to silný, zdravý, cílevědomý člověk, který se nevzdává a jde si za svým snem. Jeho plecháček nosí pokaždé ve svém batohu.
Natálie Šolcová: Hrníček na obrázku mi připomíná čas tábora, kdy všichni pijeme z našich plecháčků. Tento by patřil hlavnímu vedoucímu, protože by byl nejčistší. Vzpomínali bychom tak na domov, odkud jsme si ho přivezli a naopak. Doma by nám připomínal tábor, kam bychom nejraději utekli před realitou. Sálá z něj pohodová atmosféra u táboráku, u kterého rychle zapomeneme na všechny hádky a jsme opět všichni se všemi. Hrníček má neutrální barvu, je zajímavý a zároveň nikoho neurazí, přesně i jako náš hlavní vedoucí (neutrální= má rád všechny, není na nikoho vysazený, zajímavý= má zajímavé nápady, nikoho neurazí= je hodný).

MŮJ HRNEČEK

Barbora Cupáková: Každý máme asi ten svůj oblíbený hrníček. Je to většinou ten, jenž si vždy vezmeme bezmyšlenkovitě z poličky nebo ze kterého náš nápoj chutná nejlépe. Někteří k němu máme určitou vzpomínku, zážitek nebo nám prostě jen jednou padl do oka a od té doby už k němu máme zvláštní hrnečkové pouto.

Můj hrníček se narodil v roce 2016 na Vysočině v hrnčířské dílně poblíž Telče, kde jsem si ho sama vytvořila. Vždy, když svůj hrníček vidím, vzpomenu si na naši tradiční rodinnou dovolenou v Telči spolu s návštěvou právě této dílny. Nikdy nezapomenu na letní pohodu, na krásnou kopcovitou krajinu a na projížďky na kole k nádherným rybníkům.

Karolína Vejmolová: Kdybych se podívala na hrníček a neznala bych se, jeho světle modrá barva a minimalistický obrázek by mi evokoval klid. A přesně takové mám chvíle nejraději. Nikam se nespěchá a nad ničím nemusím přemýšlet.

Naopak je na hrníčku něco, čemu by se dalo říct oceán, a s oceánem přichází i vlny. To by o mně mohlo vypovědět, že se snadno dokážu rozčílit, vystresovat nebo vyvolat jakékoli špatné emoce. Stejně jako bouřka přijde z ničeho nic. Celkově bych o sobě řekla, že jsem „stresař“, ale pokud se ode mě nic neočekává, dokážu si v klidu plout na moři plném myšlenek.

Hana Kramářová, vyučující ČJ